Tarsicius
Byl Říman, malý chlapec, který žil v době pronásledování prvotní církve. Když byla zajata jedna skupina křesťanů, kněží řešili, jak jim před smrtí donést alespoň sv. přijímání. Bylo jim jasné, že dospělé, kteří by se chovali podezřele, by vojáci prohledávali. Tarsícius, kterému v té době bylo asi 12 let, se nabídl, že svaté přijímání vězněným donese, vycházel z předpokladu, že malý chlapec nebude tak nápadný. Tak opravdu dostal pouzdro s Eucharistií (tzv. „bursu“) a pověsil si jí na krk pod oblečení. Cestou jej zastavila skupinka vrstevníků, se kterými se znal, ale křesťané to nebyli. Zvali ho, ať si s nimi jde hrát, ale on nechtěl. Chlapci viděli, že pod oblečením něco úzkostlivě skrývá, ihned došli k názoru že je to křesťan a začali ho bít. Seběhli se k tomu další lidé, kteří se k bití nebohého Tarsícia také přidali. Uviděl to římský voják, také tajný křesťan, lidi rozehnal, že prý chlapce předá k potrestání. Místo toho jej zanesl k sobě domů a ošetřoval ho. Tarsícius mu z posledních sil předal bursu a úkol donést sv. přijímání vězněným, poté z bursy obdržel sv. přijímání on sám z rukou vojáka a zemřel. Voják pak dokončil jeho úkol.
akolyta, mučedník
narozen: ve 3. století (?) asi v Tarsu (odtud Tarsicius – z Tarsu)
zemřel: ve 3. století (?) v Římě, Itálie
Stanislav Kostka
Narodil se na zámku svých rodičů nedaleko Varšavy. Jeho rodina patřila k vedoucím rodům Polska. Spolu se svým bratrem přišel roku 1564 do Vídně do tamější jezuitské koleje. Už ve svých 14 letech byl Stanislav – na rozdíl od svého lehkomyslného bratra – tak osloven duchem Tovaryšstva Ježíšova, že prosil o přijetí do řádu. Protože se však představení ve Vídni obávali těžkostí s jeho otcem, odmítli ho. Stanislav proto uprchl z Vídně a převlečen za žebráka přišel do Augsburku a nakonec do Dillingen na Dunaji, kde v té době působil Petr Kanisius. Ten se chlapce ujal a poslal ho do Říma za generálem Tovaryšstva Ježíšova Františkem Borgiášem, který přijal mladého Poláka o jeho 17. narozeninách jako novice do jezuitského řádu. Už po krátké době získal Stanislav srdce svých spolubratří; každý ho miloval pro jeho radostnou a skromnou povahu, pro ochotu vždy pomoci. Avšak velmi záhy – po deseti měsících od svého vstupu do Tovaryšstva – podlehl těžkému záchvatu horečky. Několik dní dopředu Stanislav předpověděl svou smrt. Je patronem Polska a studující mládeže.
jezuitský novic, vyznavač
narozen: v prosinci r. 1550 v Rostkowie, Polsko
zemřel: 15. srpna 1568 v Římě, Itálie
Alois Gonzaga
Narodil se jako syn hraběte Ferdinanda z Gonzagy na rodinném zámku Castiglione u Mantovy v Horní Itálii. Otec chtěl mít ze syna válečníka, matka ho vychovávala ve zbožnosti a bázni Boží. Ve věku deseti let složil Alois, jako páže u dvora ve Florencii, slib ustavičné čistoty. Silně ovlivněn osobností kardinála sv. Karla Boromejského v Miláně, od něhož Alois přijal ve svých dvanácti letech první svaté přijímání, zrálo v něm rozhodnutí vzdát se práv prvorozence na majetek ve prospěch svého bratra Rudolfa, zříci se celého dědictví a sloužit jen Bohu. Přes odpor svého otce vstoupil ve svých 17 letech (1585) v Římě do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a po dvou letech složil sliby. Všechno své další úsilí věnoval studiím a péči o těžce nemocné. Během těžké morové epidemie v Římě se Alois všemožně staral o nemocné, až se nakonec sám nakazil morem. V době jeho nemoci se o něho staral sv. Robert Bellarmin, který později dosvědčil jeho svatost. Alois zemřel v roce 1591; bylo mu teprve 23 let. Jeho ostatky se nacházejí v kostele sv. Ignáce z Loyoly v Římě. Je patronem mládeže a studentstva. Jeho atributem je lilie, kříž, lebka a růženec.
vyznavač
narozen: 9. března 1568 v Castiglione u Mantovy, Itálie
zemřel: 21. června 1591 v Římě, Itálie
Jan Berchmans
Syn ševce, jeden z pěti dětí, z nichž tři vstoupily do duchovního života. Velice oddaný své funkci ministranta. Strávil mnoho času péčí o svou matku, která měla špatný zdravotní stav. Jezuitský novic, pro vstup se rozhodl po přečtení životopisu Aloysia z Gonzagy. Student na jezuitské koleji v Malines. Studoval filozofii v Římě. Jan měl sen – pomáhat učit imigranty mnoha jazyků – proto studoval hlavní evropské jazyky. Po vysvěcení toužil pracovat v Číně. Zemřel z neznámých důvodů po své účasti ve veřejné debatě hájící víru, když sevřel růženec, křiž a pravidla svého řádu. Nedožil se vysvěcení. Jan Berchmans nebyl znám pro zvláštní dary svatosti nebo váženosti, ani nezakládal řády a kostely a nečinil zázraky. Učinil laskavost a stálou poctivost hlavními částmi své svatosti. Cesta ke svatosti může ležet v obyčejnosti spíš než v neobyčejnosti.
jezuitský novic, vyznavač
narozen: 15. března 1599 v Driestu, Belgie
zemřel: 12. srpna 1621 v Římě, Itálie
Dominik Savio
Narodil se v San Giovanni di Riva, blízko Chieri v Itálii, v chudé rodině, která však byla bohatá vírou. Jeho dětství bylo silně poznamenáno událostí prvního svatého přijímání, ke kterému s horlivostí přistoupil v sedmi letech, a neustálou snahou plnit dobře své povinnosti. Ve dvanácti letech došlo k rozhodující události: setkává se s Donem Boskem a je jím přijat na Valdocco ke studiu. Don Bosco se mu stává otcem a bezpečným vůdcem. Dominik tak objevil obzory života prožívaného jako Boží dítě, v přátelství s Kristem a Pannou Marií, a vrhl se do dobrodružství svatosti, kterou pochopil jako úplné darování se Bohu z lásky. Modlí se, pilně studuje, je velmi oblíben. Osloven Don Boskovým ideálem Da mihi animas, chce zachránit duše všech; zakládá Společnost Neposkvrněné, ze které vzejdou významní pomocníci Dona Boska. V patnácti letech vážně onemocní a vrací se domů do Mondonia, kde 9. března 1857 vyrovnaně umírá, šťasten, že se jde setkat s Pánem. Během velmi prostého života Dominik dovršil v několika málo letech cestu svatosti, skutečné vrcholné dílo Ducha svatého a zároveň plod výchovné metody sv. Jana Boska.
žák Dona Boska
narozen: 2. dubna 1842 v Riva di Chieri, Itálie
zemřel: 9. března 1857 v Mondonio d´Asti, Itálie
