Papež František nám připomíná jednu moc důležitou věc ke svátosti smíření a sice to, že ji nemáme prožívat s obavami jako cosi nepříjemného. Lehko se to řekne, ale jak toho docílit?
Možná bude stačit, když si uvědomíme, že touto svátostí vlastně slavíme a obnovujeme svůj vlastní křest, na který si sice osobně nepamatujeme, ale máme možnost ho oslavovat a obnovovat skrze svátost smíření. Při zpovědi totiž obnovujeme křestní milost, kterou jsme ve křtu dostali, obnovujeme Boží dary, které nám Bůh ve křtu dal a my je jako marnotratní synové promarnili.
Přistupujme tedy k této svátosti s radostí a očekáváním, jako by to byla malá slavnost. Možná nám pomůže i to, když si uvědomíme, že na nás ve zpovědnici čeká kněz, který nám zprostředkovává otevřenou náruč milujícího otce. Otce, který vyhlížel svého syna ne proto, aby mu vyhuboval, ne proto, aby mu připomněl jeho selhání a vyslechl si jeho pokorné doznání, ale proto, aby ho objal a dal mu zpět to, co ve světě ztratil, a to je vědomí toho, že je jeho milovaným synem.
