V červenci vyrazila z havlíčkobrodské farnosti skupina poutníků na Světové dny mládeže do Krakova. V druhé části článku najdete postřehy i fotografie z hlavního programu, který proběhl v polském Krakově.

Pondělí – Ráno nás opět neminul budíček ve velmi brzkou hodinu. Po obvyklé snídani “koláček, houska, salám” jsme si rychle sbalili své věci a teď už nadobro opustili naše dočasné ubytování. Ještě jsme rychle poděkovali všem, kteří se o nás starali, a pak už nás autobus zavezl do města Świdnice, kde jsme se v obrovském a architektonicky velmi zajímavém kostele Najświętszej Maryi Panny Królowej zúčastnili mše svaté. Na konec nás Świdnická diecéze ještě pohostila obrovskou porcí pohanky k obědu, po jejímž snědení nás už autobus odvážel směr Krakov. Pět hodin nám trvala cesta a chvilku po páté jsme přistáli kousek od Českého národního centra (ČNC), které bylo zbudováno v opatství cisterciáků v krakovské Mogiƚe. Následovalo obvyklé čekání, teď na registraci, batohy poutníka, stravenky a identifikační visačky. Poté jsme se přesunuli do našich nových domovů. Tři z nás byli ubytováni v rodině a zbytek na gymnáziu vzdáleném asi 15 minut chůze od ČNC. Tam se k nám připojila Lucka Sošková, Ondra Novotný a Jan Bureš, čímž se naše havlíčkobrodská výprava stala kompletní. Večer jsme se pak všichni opět sešli v ČNC, kde pro nás byl připravený uvítací program. Ten samotný nebyl výsadou pouze našeho národa, ale byla slyšet i slovenština. Slováci však měli své centrum na jiném místě Krakova.

Každý den pro nás byl připravený ranní program, který se skládal většinou ze mše svaté, slova na den, duchovního programu. Využít jsme mohli i celodenní adorace v kostele svatého Kříže. Po celou dobu pobytu probíhaly, jak v kostele, tak i v zahradě, zpovědi. V areálu jsme si také mohli koupit krakovská trička či kšiltovky, duchovní literaturu, obrázky i obrazy, u informačního stánku se zeptat na cestu do centra nebo si dát v kavárně “U Samaritána“ kelímek malinovky a rakvičku se šlehačkou.

Úterý – Po snídani, kterou si každý vychutnal v místě svého ubytování, jsme se sešli v ČNC, kde jsme vyslechli čtení z evangelia, na které poté navázal biskup Vlastimil Kročil  a téma hlouběji rozvedl. Nechyběla ani scénka znázorňující možnost plnění různých skutků milosrdenství a mše svatá. Po obědě nás tramvaj vezla do centra Krakowa, odkud jsme pěšky museli doputovat pár kilometrů do parku Bƚonia, kde probíhala zahajovací mše s hlavním celebrantem kardinálem Dziwiszem a vzhledem k obrovskému množství poutníků v ulicích jsme byli rádi, že jsme se dostali včas na večeři. Večerní mši svatou nabízelo i ČNC s biskupem Holubem. Kvůli vydatnému dešti byla mše přesunuta ze zahrady o pár desítek metrů do překrásné gotické baziliky svatého Kříže.

Středa – Ráno jsme se opět potkali s ostatními poutníky z Čech v ČNC, avšak pouze na mši svaté, protože poté jsme se vypravili tramvají na pouť do Łagiewnik; na místo, kde mládenec Karol Wojtyƚa pracoval v dolech a kam každé ráno docházel na mši. Kostel svatého Jana Pavla II. jsme se při pohledu na nekonečnou řadu čekajících poutníků rozhodli nenavštívit. Z popisu místa jsme se však dozvěděli, že je zde vystaveno roucho, které měl na sobě Jan Pavel II. při atentátu v roce 1981.

Minuli jsme i kostel sv. Faustiny ukrývající její ostatky a vstoupili jsme až do kostela Božího milosrdenství s velkým obrazem Božího milosrdenství na místě oltáře. Po návratu do ČNC jsme se společně modlili růženec.

Čtvrtek – Ráno nás uvítalo ČNC slovem na den a krásnou promluvou kardinál Vlka, poté následovala pravidelná mše svatá a dlouhá odpolední výprava do parku Bƚonia, kde tisíce poutníků z celého světa přivítaly papeže Františka, který všechny přítomné potěšil svými slovy. K večeru jsme se dostali do ČNC a účastnili se adorace a modlitby chval.

Pátek – Po obvyklém ranním programu jsme vyrazili na oběd a odpoledne jsme shlédli muzikál Gedeon (účinkující studenti či absolventi Bigy) a poté byla možnost se vypravit na křížovou cestu s papežem Františkem. Na tu nakonec nikdo z nás nešel po výzvě o. Balíka, že nemusíme být všude a že je třeba si odpočinout na následující dny. Setrvali jsme v ČNC a účastnili se křížové cesty, sice bez papeže Františka, ovšem neméně krásné.

Sobota – Mše svatá v ČNC začala o hodinu dříve než v předchozích dnech, protože jsme se pak se všemi věcmi nutnými k přenocování společně vypravili po silnici na Campus Misericordiae (Kampus milosrdenství). Putovalo s námi mnoho poutníků různých národností, takže jsme na své cestě museli být ohleduplní jak k nim, tak i ke svému tělu, které jsme napájeli vodou a mazali opalovacím krémem, protože bylo opravdu velké teplo. Možnosti být trpěliví jsme nejvíce využili při několikahodinovém čekání na vaky s jídlem v horku a velmi stíněném prostoru. Když jsme pak doputovali do cíle, utábořili jsme se v sektorech A3 a A4, které byly hned po VIP sektorech nejblíže k hlavnímu pódiu. Večer byla zahájena hlavní část Světových dní mládeže v Krakowě, tedy vigilie, při které jsme vyslechli tři svědectví, krásné zpěvy i promluvu papeže Františka a po setmění jsme se mohli zaposlouchat do úchvatného koncertu duchovní hudby. Ačkoli bylo kolem plno světla díky lampám a obrazovkám, usnuli jsme ve svých spacácích v trávě.

Neděle – Ráno po šesté hodině některé spáče probudila zvuková zkouška, po které následovaly modlitby a v deset hodin vyvrcholilo setkání všech poutníků z celého světa mší svatou slouženou Svatým otcem pod modrou oblohou. Poté jsme opustili Campus Misericordiae a vydali se co nejrychleji zpět do míst našeho ubytování, abychom si sbalili všechny své věci a připravili se na odjezd z Krakowa. Do Hradce Králové jsme v pořádku dojeli před pátou hodinou ranní.

A co pro nás znamenaly SDM v Krakowě?

1. Nahlédnutí do svého nitra
2. Poznávání starých i nových kamarádů
3. Pomoc spolubratřím ztraceným ve městě
4. Inspirace ostatními národy, zejména národem Polským
5. Zapření svých momentálních potřeb a tužeb
6. Propojování trpělivosti při čekání v autobuse, na sprchy se studenou vodou a ve frontách na jídlo
7. Nalezení síly modlitby a adorace
8. Zjištění, že člověk zvládne víc, než si myslí
9. Učení se toleranci, empatii a odpuštění
10. Zjištění, že přinést oběť není tak bolestivé, právě naopak
11. Vnímání Boží lásky skrze slova papeže Františka
12. Zakoušení nezištnosti
13. Poznání v praxi, co znamená milosrdenství

Eliška Blažková a kolektiv autorů 🙂