Nedělní oslava Nanebevzetí Panny Marie potěšila myslím nás všechny. Když jsme se před dvěma lety na pastorační radě farnosti nápadu jejího slavení letmo dotkli poprvé, věřil jsem, že uskutečnění nebude dlouho trvat. A opravdu.

Nevíme, jestli se letos farní pouť slavila v Havlíčkově Brodě vůbec poprvé, nebo ji jen nepamatují ani naši nejstarší pamětníci, kteří si vzpomínají z dětství jen na poutě u svatého Vojtěcha, ale ať tak či tak, je moc dobře, že oslava Mariina nanebevzetí konečně našla své místo a opravdovou pozornost, která jí patří, protože nám, jak věřím, pomůže prohloubit náš vztah k Panně Marii, a že krásně zapadne do mozaiky duchovního života naší farnosti.

Kdybych měl říct něco, co mě při té letošní „první“ pouti nejvíce oslovilo, tak by to byly asi tyto tři věci. Zaprvé, že na první pohled jednoduchá a prostá příprava bez velkých očekávání dala vzniknout krásné slavnosti.

Zadruhé, že i když nám nepřálo počasí, neměl jsem u nikoho pocit zklamání a naopak to mělo své kouzlo v zázemí fary a přišel po delší době ke krásnému a užitečnému uplatnění i sklepní farní sál, který jsme před léty svépomocí částečně zrekonstruovali.

No a tou třetí věcí byla vlastní slavnostní mše svatá s našimi kněžími, se silným svědectvím slova v promluvě želivského opata Jáchyma, ale také s krásným chrámovým hudebním doprovodem dospělých i dětí.

Pánu Bohu i Panně Marii a všem farníkům tímto moc děkuji.