O slavnosti zmrtvýchvstání Páně na Bílou sobotu přijali v kostele Nanebevzetí Panny Marie křest dva katechumeni. Do Kristova společenství po více než roční přípravě vstoupili Lucie Cejnková – tehdy Hermannová 🙂 a Vojtěch Průša. Oba se kromě křtu rozhodli také vstoupit do svátosti manželství. Lucka se vdala už v dubnu a Vojtěch jí následoval v červnu. A protože se s Luckou známe už dlouho, nedalo mi to, abych se jí nezeptal na to, jak se na tuto svátost připravovala a co bylo tím hlavním impulzem, který ji dovedl k víře. Rád bych se s vámi podělil o její svědectví.

Lucko, Ty ses začala ke křtu připravovat ještě v Brně, jak přípravy vypadaly a proč ses nakonec nechala pokřtít v Brodě?

Každý jsme se připravovali sami. Já začala navštěvovat přípravu na křest pro dospělé v Salesiánském středisku v Žabovřeskách, každý čtvrtek od 19.00 do 21.00. Pak jsem ale byla odejita z vysoké školy a vzhledem k časovému vytížení, jsem dál přípravu v Brně nemohla navštěvovat, kvůli práci v Havlíčkově Brodě. Tak jsem se obrátila na děkanství v Havlíčkově Brodě a pokračovala jsem v rozjetém vlaku. Připravovala jsem se jednou za 14 dní (při ranní směně), většinou ve středu. Od nového roku, kdy jsem se přestěhovala do Velkého Meziříčí, to bylo zhruba jednou za tři týdny.

Jak takové přípravy vypadaly? Mohla bys je porovnat?

V Brně nás chodilo víc najednou, bylo nás 12, takže to probíhalo jako kroužek, víc se debatovalo a dohadovalo (občas). Jelo se podle Písma Svatého, nejprve stvoření světa, pak Lukáš, Matouš, zase něco ze starého zákona, a tak dále. V Havlíčkově Brodě to bylo osobnější, individuálnější a víc se pan farář věnoval mým hloupým dotazům, v Brně na to nebyl čas, nebyla jsem tam sama. Dostala jsem knížku Malého Katechismu a tu jsem si četla po kapitolkách a v průběhu setkání mi pak bylo vysvětleno všechno, co mi nebylo zřejmé. A že toho bylo a nejen z katechismu… Má příprava trvala celkem 13 měsíců, ale co si budeme povídat, člověk se myslím učí a připravuje celý život.

Kdy jsi poprvé uslyšela volání. Dovedeš říct, jaký impulz byl pro Tebe určující, co přesně Tě přivedlo k víře?

O křtu jsem občas přemýšlela už dávno v pubertě, kdy jsme si povinně museli na střední škole přečíst Bibli. Tenkrát jsem jí otevřela a pohádkově se tam psalo, jak Bůh stvořil svět, a že to bylo dobré. Upřímně mě to moc nebavilo a nechala jsem to být… Po pár letech, mi maminka vyprávěla o mém bráškovi, který zemřel na rakovinu. Prý jeho poslední slova byla, pozdravuj Lucinku a vyřiď jí, že to bude dobré. Možná si to špatně vysvětluju, ale beru to jako znamení a poukazování na ta slova z Bible. Od té doby jsem se sama vzdělávala o křesťanství, víc jsem se stýkala s lidmi, co chodí do kostela… Až jsem poznala (nyní už) manžela, který mě poprvé vzal do kostela za účelem účastnit se mše svaté a ne jen Vánočního koncertu… Do té doby jsem se totiž bála tam sama vstoupit. Takže jsem se nechala pokřtít kvůli mému andělovi bráškovi a díky mému druhému andělovi, mému manželovi.

A ještě mě napadá jedna otázka. Jak reagovalo Tvoje okolí, když se dozvědělo, že by ses chtěla nechat pokřtít?

Moje rodina byla překvapená, ale podporovali mě, babička našla růženec po svojí mamince a dala mi ho, mamka se mnou šla také občas na nedělní bohoslužbu, tím mi dávali najevo podporu 🙂 A tehdy ještě přítel, dnes už manžel mě ke křtu vlastně dovedl, ale to už jsem říkala.

A moji kamarádi, spoustu jich je právě taky věřících, tak ti mi fandili, abych to dotáhla až do konce a kamarádi, co nejsou věřící, to nijak neřešili, ani mě nezavrhli, dokonce se ptali, co křest dospělého obnáší a na věci z Písma. Co jsem mohla, zodpověděla jsem. Jedna moje kamarádka se mnou dokonce byla několikrát v Brně v kostele. Mám kolem sebe skvělé lidi a doteď mě moje nevěřící mamka budí, když jsem v Brodě a nechce se mi vstávat v neděli do kostela 😉