Dne 13. února 2016 zemřel náhle před dovršením 90 let věku pan Rudolf Myška, dlouholetý varhaník gymnaziálního a děkanského kostela v Havlíčkově Brodě.

Narodil se 1. května 1926 v Hradci Králové. Do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu přišel v 10 letech, kdy jeho otec, železniční inženýr, zde získal zaměstnání. Pan inženýr ovládal hru na varhany a již v Hradci Králové hrál v kostele Panny Marie a v Brodě pak pravidelně v tehdejším gymnaziálním kostele – v kostele Svaté Rodiny, kde bývala pravidelně v neděli mše svatá a později podle potřeby i v kostele děkanském. Syn Rudolf se učil hrát na housle a na klavír, ale jak sám říkal, „k varhanám ho otec pustil, až mu bylo 14 let,“ kdy už mohl dobře zvládnout hru s pedálem.

Po maturitě na brodském gymnáziu v roce 1945 začal studovat na technice v Praze, kde ho ke konci studií v roce 1948 – 1949 zastihly tehdy pověstné prověrky. Při nich se rozebíralo všechno z rodiny – od praprarodičů – tzv. „třídní původ“ i náboženské přesvědčení. Jelikož Rudolf uvedl, že hraje na varhany (samozřejmě že v kostele), tak se stalo, že byl ihned vyloučen ze studia, ačkoliv měl před závěrečnými zkouškami. Následně povolán na vojnu k PTP, kde zůstal přes tři roky, což se také odrazilo na jeho zdraví.

Po návratu z vojenské služby sehnal zaměstnání v Chotěbořských strojírnách. Jako vedoucí technické knihovny byl svědomitým a přesným pracovníkem, který ovládal překládání odborné literatury z několika jazyků a alespoň částečně mohl tak uplatnit své technické vzdělání. Ve volném čase se mohl věnovat varhanám. Poznával varhany na různých místech v Čechách a na Moravě a všechna navštívená místa pečlivě zaznamenával. V důchodu se věnoval varhanám pražských kostelů, což byl základ jeho knihy Varhany v Praze, kterou vydal roku 2005 vlastním nákladem. V této knize je vidět odbornost a pečlivost autora. Pro Vlastivědný sborník zpracoval stať Varhany brodského okresu. Sám také několikrát opravoval závady na brodských varhanách. Po roce 1989 poznal i některé významné nástroje v sousedních zemích – v Rakousku, Německu a Maďarsku, znal se také s mnoha vynikajícími českými varhaníky.

Jako na varhaníka byl na něj spoleh po všech stránkách. Pokud hrál, přicházel do kostela alespoň půl hodiny před začátkem bohoslužeb „aby bylo vše dobře připraveno“, včetně uvedení textu odpovědi k žalmu na tabuli na kazatelně. Znal dobře liturgii, předkoncilní (latinskou) i pokoncilní. Znal různé skladby a vybíral, které by sbor mohl nacvičovat. Před Vánocemi sám osobně navštěvoval a zval členy orchestru k účinkování na bohoslužbách.

Po roce 1989 se vědomě nepřihlásil o inženýrský titul dodatečně udílený posluchačům vysokých škol vyloučeným ze studia v padesátých letech.

Varhany zůstaly jeho láskou až do smrti. V poslední době, kdy do kostela už nedocházel z obavy před náhlou nevolností, poslouchal mši svatou a různé varhanní skladby alespoň v rádiu.

Vděčíme mu za léta služby pro církev a pro naši farnost, léta služby zcela dobrovolné, svědomité a nezištné. Doprovázejme ho svými modlitbami, protože jen Všemohoucí Pán dokáže odměnit to, co mnohdy lidský rozum nechápe a nedokáže ocenit.

Farníci z Havlíčkova Brodu