První ročník putování farníků do Číhoště nám sice vloni unikl, ale letos jsme si ho s rodinou nenechali ujít navzdory velmi horkému počasí nezvyklému pro konec prázdnin.
Putoval jsem se synem pěšky se skupinkou starších farníků z Leštiny a byl jsem moc rád, že jsme si cestou ve vlaku i pěšky zazpívali několik mariánských písniček, na které jsem se těšil už při farní pouti k Nanebevzetí Panny Marie, na které tehdy v prostorách fary ovšem moc nedošlo.
Během putování jsem naslouchal vzpomínkám pana Práška, tedy jednoho z našich farníků, který pamatuje osobně P. Josefa Toufara, protože k němu chodil dokonce na hodiny náboženství. Bylo to pro mě jako živý dotyk skutečností spojených s osobností člověka, který pro víru vydal nejvyšší oběť.
Když jsme s otcem Pavlem a Jiřím slavili v číhošťském kostele mši svatou z památky svaté Moniky, tak došlo neplánovaně na podávání pod obojí způsobou. Bylo to silně symbolické. Stál jsem totiž při podávání lidu s kalichem přímo nad hrobkou člověka, který pro Krista a pravdu prolil svou krev. Ten symbol Kristovy krve spojené se svědectvím krve mučedníka mě hodně oslovil.
