Asi jako většina, také my s rodinou se snažíme využít čas letních prázdnin a dovolené k cestování. Sjeli jsme Sázavu, zajeli na Lipno a prošli Český Krumlov a zažili společně mnoho hezkého. Rád bych se s vámi ale podělil o jeden hezký zážitek, který se uskutečnil jen pár kilometrů od našeho města.
V zimě jsem slíbil panu Duchoňovi, že až bude hezky a až se po nemoci trošku rozchodí, vyrazíme společně s paní s Patočkovou na nějaký malý výlet. Pan Duchoň svůj slib s rozchozením do puntíku splnil, a tak jsem se konečně rozhoupal i já splnit ten svůj a vyrazili jsme ke svaté Anně u Pohledu. A zažil jsem po delší době, jak se Pán Bůh stará. Po návratu z dovolené jsem neměl v plánu jít v pondělí na mši svatou, ale šel a tu sloužil P. Vojtěch Černý, který když zaslechl, jak domlouvám na druhý den vyjížďku k Pohledu, dostal skvělý nápad, že bychom mohli pod širým nebem slavit mši svatou, na které pan Duchoň už dlouhý čas nebyl. Bylo to úžasné, slavili jsme v předstihu mši z památky sv. Jáchyma a sv. Anny, měli možnost předtím přijmout svátost smíření a plnomocné odpustky a přitom všem slyšet šumící stromy, které přečkaly věky a taky vichřici z minulého týdne a slyšet také zpěv ptáků, o kterých P.Vojtěch řekl, že jejich hlas je na tom poutním místě skutečnou chválou Boží, ne ten hluk pouťových atrakcí, až bude skutečná pouť. A měl pravdu.
A představte si, že to nebylo všechno. Po mši dorazila skupinka pěších poutníků, konající pouť z Velehradu na Tetín. A při té příležitosti jsem se dověděl, že ještě před pár lety – tehdy ve věku 82 let, pan Duchoň šel pěšky cca 120 km po svatojakubské cestě. Také těmto poutníkům P. Vojtěch posloužil svátostí smíření a požehnáním.
A tak jsem za humny našeho města ažil, jak Pán Bůh vede naše kroky, a že stačí, když člověk dá na vnitřní hlas, který mu říká, aby udělal to nebo ono. Škoda, že ten hlas tak často neslyšíme, nebo nechceme poslechnout. Přeji nám všem, abychom uměli při svýh cestách naslouchat, aby Pán mohl svou milostí jednat v nás a skrze nás.
Petr Trefil
