Je Štědrý den, jsem v sakristii a chystám vše potřebné na odpolední mši svatou. Dnes ji bude prvně sloužit P. Stanislav Jílek, který je u nás v Havlíčkově Brodě necelé čtyři měsíce. Přišel také P. Vojtěch Jiří Černý a obléká se ke mši svaté. Najednou se otevřou dveře a vchází P. Josef Pecen v doprovodu jáhna Petra Trefila. Svým úsměvem okamžitě rozzáří atmosféru v sakristii. Podávám mu ruku: „Vítám Vás, otče. To je milé překvapení, že jste přišel. Jak se máte?“ Asi už si nepamatuje, kdo já jsem, ale s laskavostí odpovídá: „Já se mám lépe, než bych si zasloužil…“ Oblékáme ho do liturgických rouch, pokorně stojí a říká: „Já nevím, jestli budu při mši svaté všechno dobře vědět.“ „Nebojte, otče Josefe, budu Vám stát po boku a případně napovídat,“ uklidňuje ho hned Petr, jako správný voják. J „Jenom Vás nenecháme kázat, otče,“ říká vesele další jáhen Jiří Kadlec. „To by trvalo moc dlouho.“ J Oba jáhni se smějí a P. Pecen laskavě pokyvuje. Pro Petra i Jirku je otec Josef celoživotním vzorem.
Ministranti zazvoní na zvonek, rozeznějí se varhany a začíná mše svatá. Jako tradičně je v kostele plno lidí. Rodiny s dětmi, mládež, ostatní věřící i lidé, kteří se objevují pouze na Štědrý den. Všichni jsou plni očekávání na prahu vánočních svátků. Mají také radost, že je mezi námi po delší době jako vzácná návštěva i otec Josef Pecen a mnozí ho pak osobně přijdou pozdravit do sakristie a popřát mu požehnané Vánoce. Nikdo netuší, že ten den byl s námi v kostele naposledy.
Uplynula doba vánoční i krátké mezidobí a ocitli jsme se na začátku postní doby. Ve čtvrtek po Popeleční středě najednou rozesílá Petr Trefil farníkům hromadnou esemesku: „Milí farníci, dnes v noci nás náhle, ale pokojně opustil náš drahý otec Josef Pecen. Vzpomeňme na něho v modlitbě s vděčností za vše požehnané a krásné, čím naplnil svůj i náš život, a přejme jeho duši věčný pokoj a radost u Pána.“
Pohřeb se koná v sobotu 4. března. Je to shodou okolností den jeho narozenin. Dnes by mu bylo 92 let. Jak říká jáhen Petr ve smuteční řeči, věříme a doufáme, že ty své narozeniny už slaví v nebi. Havlíčkobrodský kostel Nanebevzetí Panny Marie je opět plný. Dva královéhradečtí biskupové, asi 15 kněží, 3 trvalí jáhni, ministranti, rodina a příbuzní, havlíčkobrodští farníci a další lidé. Připomínáme si jeho naplněný život. Před necelými 10 lety přijal v tomto chrámu z rukou otce biskupa Jana Vokála kněžské svěcení. Předtím zde sloužil 20 let jako jáhen. Atmosféra není vůbec smutná, spíše slavnostní. Pokud někdo pláče, jsou to slzy dojetí, vděčnosti a radosti. Vyprošujeme mu všichni vroucně Boží milosrdenství, odpuštění a odměnu za jeho dobrý život. Otec biskup vděčně vzpomíná v kázání, jak otec Josef byl před několika lety u lůžka jeho umírající maminky v domově pro seniory a doprovázel ji do Boží náruče.
Za zvuku zvonů a mariánské písně je vynášena rakev z kostela. S úctou ji nesou oba jeho synové, jáhen Petr a nynější farář P. Oldřich Kučera. Na hřbitově je uložen k věčnému odpočinku. Loučíme se s ním, ale zároveň cítíme, že on tady v Brodě s námi bude pořád. Jeho přítomnost bude nenápadná, tak jako byl skromný a pokorný jeho život. Dal nám všem příklad obětavého, zbožného a laskavého člověka. Věříme, že jsme získali nového přímluvce u Boha.
Byl to svatý člověk. Bohu díky za něj.
Marta Růžková, 7. 3. 2023
