Milí bratři a sestry,

na facebooku jsem objevil jedno moc hezké a hluboké duchovní zamyšlení pana Pavla Špatenky, které mě velmi oslovilo, a proto si dovoluji vložit jeho text k zamyšlení i Vám na náš farní web. Věřím, že osloví svou nadějí všechny, kdo si uvědomují svůj životní kříž a své pády pod ním:

„Síla člověka nezačíná ve svalech ani v slepém hrdinství,
ale v srdci, které přestalo před sebou utíkat.
Zranitelnost není opakem síly — je jejím lůnem.
Je to místo, kde pramení život.

Kdo se nikdy nedotkl své bolesti,
ten neví, jak mluvit ke zraněnému.
A kdo se nikdy nerozpadl,
ten se nikdy opravdu nepoznal.

Zranitelnost není selhání, je to půda, z níž vyrůstá soucit.
Je to jaro v srdci, které puklo zimou odmítnutí.
A to, co pukne, může pustit světlo dovnitř.

Naučili tě, že musíš být silný,
že nesmíš plakat, že musíš zvládnout vše sám?
Ale kdo tě učil, jak obejmout své slabosti?
Kdo tě učil, že i Kristus plakal,
a že právě tím se stal bratrem tvé bolesti?

Není to slabost, že krvácíš.
Je to lidskost.
A každý člověk, který v sobě přiznal zraněné dítě,
se stal otcem své něhy.

Neobviňuj se za svou bolest,
ani za to, že tě bolí staré rány.
Jen si sedni tiše vedle sebe
a naslouchej.
Z bolesti se dá učit.
Dá se léčit.
A přetavit.

Kdo uteče před zraněním, utíká i před milostí.
Kdo ale projde temnotou,
objeví perly, které tam čekaly od počátku světa.

Proto se neboj padnout.
Neboj se být viděn.
Neboj se milovat.
A neboj se být milován právě tam,
kde si myslíš, že jsi toho nejméně hoden.

Neboť dnes je den vzkříšení.
A každý, kdo prošel křížem své bolesti,
vstává do světla soucitu.
Ne vítězně, ale tichounce,
s dlaněmi, které nesou jizvy,
a přesto umí pohladit.

Kristus nevstal jako hrdina,
ale jako ten,
kdo poznal lidskou bídu až na dno,
a přesto nezanevřel.
A v tom je jeho božství.

Zranitelnost je brána ke království,
které není z tohoto světa.
Je to vstupenka do pravé síly,
síly, která se nesklání, protože musí,
ale protože miluje.

A když v sobě přijmeš tuto pravdu,
nepovstaneš jako ten, kdo vyhrál,
ale jako ten, kdo pochopil.

A to stačí.
PROTOŽE TEN, KDO POCHOPIL BOLEST
UŽ JI NEBUDE PŘEDÁVÁT DÁL.“