Věřím, že každý, kdo v sobotu 22. února mohl být přítomný v naší královéhradecké katedrále při svěcení našeho nového pomocného biskupa Mons. Prokopa Brože, tak zažil jako já obrovskou radost a věřím, že také pocítil vanutí Ducha svatého. Už když před obřady katedrálou zněla modlitba růžence a do slov modlitby Zdrávas královno začaly znít zvony, totiž bylo ve vzduchu cítit přítomnost Toho, Komu je naše katedrála zasvěcena – Duch svatý.

V osobě otce Prokopa Bůh pro službu připravil a povolal člověka s opravdu širokým a laskavým srdcem, vzdělaného a zároveň životem zkušeného, který má pochopení pro lidskost v jeho kráse i slabosti. Myslím, že právě otec Prokop má dary, o kterých při obřadu svěcení mluvil otec kardinál Maria Grech – naslouchání, rozlišování a hlásání. Tyto dary získal svou mnoholetou pestrou duchovní službou, při které se naučil být tu pro všechny – pro ty uvnitř církve, pro ty na okraji i mimo ni, pro mladé i pokročilého věku. Sálá z něho laskavost, která se nikdy nad ničím nepohoršuje, pevná víra, o kterou se umí rozdělit a nakažlivý inteligentní humor, který odlehčuje.

Při obřadu mě zaujalo několik věcí. Podělím se alespoň o dvě. První bylo to, že v užším sboru biskupů, kněží a jáhnů kráčející liturgickým průvodem a sedící v presbytáři byly osobnosti církve, které zastávají často vzájemně dosti protichůdné postoje v tom, jak naplnit poslání Kristovy církve v dnešním světě. Mám na mysli zastánce jak konzervatismu, tak zastánce progresivních změn. Na jedné straně tedy zejména otec arcibiskup Jan Graubner s otcem kardinálem Dominikem Dukou a na druhé straně P. Tomáš Petráček a P. Tomáš Halík. Jejich obojí přítomnost takřka vedle sebe mě mile potěšila jako dobré znamení, že církev snad není tak rozdělená, jak se nám může v poslední době zdát, jako znamení snahy zůstat přes rozdílnost jedno.

Také mě velmi překvapilo netradičně a odvážně zařazené áronské požehnání našich bratří z ostatních církví. Při ekumenické bohoslužbě by to nebylo vůbec překvapivé, ale při ryze katolické mši natož tak významné události, to bylo odvážně novátorské. Myslím, že tato živá ekuména byla plodem daru, který mimo jiné v sobě nese otec biskup Prokop Brož.

A bylo by toho ještě mnoho, o čem by se dalo mluvit, ale lepší bude, když zakusíte časem osobně každý sám, koho nám do pastýřské služby Pán dnešním dnem ustanovil…

 

Odkaz na článek na stránkách biskupství, kde je také text homílie:

https://www.bihk.cz/aktuality/zpravy/prokop-broz-se-stal-pomocnym-biskupem-kralovehradeckym-15349