Právě jsme se vrátili z víkendového diecézního setkání ministrantů v Želivě, kde jsme rozjímali téma roku Božího milosrdenství „Milosrdní jako Otec“. Bylo to setkání po všech stránkách nabité:

• lidmi, vždyť nás tam bylo skoro 200 ministrantů kluků a holek
• programem, protože program šlapal jako hodinky a končívalo se hodně pozdě v noci a začínalo brzy ráno rozcvičkou a nebyla snad žádná volná chvíle a stále se něco dělo
• zajímavými hosty, protože mezi nás přišel jak želivský opat Jáchym Jaroslav Šimek se svou sobotní katechezí o Božím milosrdenství, tak náš královéhradecký biskup Jan Vokál se svým osobním svědectvím při besedě
• překvapeními,
• setkání s Ježíšem, protože tak jak prožíváme dobu velikonoční a čteme o tom, jak se Pán zjevoval svým učedníkům po svém vzkříšení, tak i my jsme se s ním setkávali jak při sobotní a nedělní mši svaté, ve svátostech, ve společenství, nebo při sobotní večerní adoraci

Pokud bych měl z té spousty krásných zážitků vybrat ty nejsilnější, tak bych vybral asi tyto tři. V pátek večer jsme Boží milosrdenství objevovali v připomínce vlastního křtu, když jsme putovali po skupinkách nočním Želivem ke kapličce Na Haštali, kde jsme pod širým nebem obnovovali své křestní sliby. Byla to cesta ke skutečnému prameni Božího milosrdenství. Cesta nebývá v životě vždycky jednoduchá a bývá plná překážek a je potřeba i leccos obětovat, a to jsme museli i my. Šlo se totiž dlouho a zejména ti menší z nás byli hodně unavení, ale radostní, když konečně krátce po půlnoci uléhali do svých spacáků.

Druhým silným zážitkem pro mě byla sobotní dopolední katecheze otce opata Jáchyma o Božím milosrdenství. Na dvou příbězích ze života nám přiblížil, co znamená skutečné milosrdenství. Milosrdenství v důsledku znamená vrátit důstojnost. Když tak o tom přemýšlím, tak opravdu Bůh nám lidem vrací naši lidskou důstojnost porušenou našim hříchem, lidskou důstojnost projevujeme i my, když prokazujeme milosrdenství druhým a lidskou důstojnost vracíme i my těm, kdo jsou v nouzi.

A třetí silnou věcí pro mě bylo společenství mladých srdcí, včetně mých dvou synů a kluků z naší farnosti, se kterými jsem mohl společně projít želivskou branou Božího milosrdenství a následně s otcem biskupem Janem slavit sobotní večerní mši svatou u oltáře. Je úžasné sedět tváří k lidu slavícímu liturgii a mít možnost podívat se do tváří, protože v mnohých je vidět záblesk radosti a naděje, kterou právě prožívají. A je úžasné a zároveň plné tajemství v tu chvíli přemýšlet o tom, kdo z těch človíčků se v životě vydá jakou cestou, koho Pán povolá a řekne mu: „Pojď za mnou.“

Buďme milosrdní jako náš Otec.