Vše začalo naší rodinnou dovolenou s přáteli v Římě roku 2012. Musím přiznat, že jsem si tenkrát nedokázala představit, jak děti zvládnou naše ,,dostihy po kostelech a muzeích“, na které jsme se my dospělí tolik těšili. Určitě i díky otci Tomášovi, který byl naším průvodcem, se děti vůbec nenudily a dodnes vzpomínají na Řím jako na naši nejhezčí dovolenou.

Samozřejmě jsme se chystali navštívit baziliky našich českých kardinálů. Zatímco bazilika kardinála Dominika Duky byla zavřená, do baziliky Svatého kříže kardinála Miloslava Vlka jsme se dostali snadno. I my jsme obdivovali údajné části pravého kříže, části nápisu z kříže, dva trny z trnové koruny, hřeb z kříže a dokonce prst nevěřícího sv. Tomáše.

Děti však zaujala nenápadná kaple s ostatky Antoinetty Meo. Z obrazů a fotek se na nás dívala krásná šestiletá dívenka, jejíž život byl poznamenán těžkým křížem a mystickými stavy. Holkám se moc líbily její hračky, oblečky a obrázky, které malovala. Odnesli jme si její fotografie pro poutníky a od té doby jsme už Antoinettu (Neolinu – jak jí doma říkali) nepustili z hlavy. Informace o ní jsme zjišťovali až po návratu domů. Malá šestiletá dívenka nás začala svým mystickým životem zajímat čím dál víc.

Při naší poslední společné dovolené rodin z farnosti v Jiřetíně pod Jedlovou dostávaly holčičky, které se připravovaly k prvnímu sv. přijímání, každý večer od Neolíny dopis, ve kterém jim vyprávěla o svém životě. A právě v Jiřetíně se zrodila myšlenka o divadle o Antoinettě a nápad pozvat kardinála Vlka na misijní neděli.

Barča s Anežkou napsaly a namalovaly dopis, ve kterém mu vylíčily naši dovolenou v Římě s návštěvou v jeho bazilice a jejich setkání s Antoinettou Meo. K jejich dopisu přidal své požehnání otec Hroznata a pak jsme již jen čekali na odpověď. Několik měsíců se nic nedělo a my už jsme na vše zapomněli. A pak najednou v září přišel dopis od pana kardinála, že naše pozvání přijímá.

Setkání s ním bylo nejen radostí pro nás dospělé, ale i pro děti, které s chutí a poctivě nacvičovaly divadlo o životě malé trpitelky. Bylo to setkání plné lidskosti, naděje a víry.

Dnes se již pan kardinál s Antoinettou radují v blízkosti svého nejkrásnějšího Krále

Bohu díky za Vás, otče kardinále.

PS: Po pár měsících zveřejnění našeho dětského divadla o Antoniettě se ozvala parta mladých z Brna a chtěli zaslat scénář. Její příběh žije dál…

Mirka Doležalová