Již začátek doprovázelo překvapivé zjištění. Totiž Markéta Klímová, což je hlavní koordinátorka a ředitelka sdružení Modliteb matek (u nás ve skupině Výbuch zvaná Supermatka) nás požádala o hudební doprovod této dvoudenní akce. Zdar setkání jí ležel velmi na srdci, proto svolala před termínem akce své koordinátorky z větších měst, aby se sešli předem a duchovně i prakticky se na to připravily. Také z Havlíčkova Brodu jela zástupkyně a dostala za úkol modlit se za hudební doprovod celé akce. Maruška se poctivě modlila a týden před akcí samotnou zjistila, že se modlí za skupinu svého syna a to Výbuch.
Když jsem vešla do Avionu v Pardubicích, kde se tato akce konala, dýchla na mě velká něha, starostlivá mateřská péče. Vnímala jsem dotek pečlivé ruky v místě samotném. Abyste rozuměli, v sále byla naaranžovaná záplava květin. Napadlo mě, vždyť toto jsou vlastnosti matky, té která pečlivě a starostlivě bdí nad vším. Další mateřských vlastností, kterých jsem si všimla u těch 700 ti maminek, které se tam sešly, bylo jejich milosrdenství, laskavost a naprosté přijetí se vším všudy a to doslova.
V písních se nám povětšinou zaplať Pán Bůh dařilo, ale zažili jsme i nezdar a zde se tyto Božské vlastnosti mateřství projevily naplno a prosytily celý sál. Nejde to dost dobře popsat, musí se to zakusit.
A ještě jeden dotek Boží milosti nastal při písni Duch a nevěsta, kdy jsme se stali svědky, jak se říká něčeho vyššího. Pán si nás použil jako nástroj a hrál si na nás, jak bylo zrovna potřeba.
Prostě Duch svatý vanul a dotýkal se, kde bylo třeba. Zkuste si to představit.
Sedm set maminek vstalo ze židlí ( věk nehraje roli – byl značně rozličný) a nechalo se prostupovat Duchem svatým – ta pokora, ta síla! Tuším , že toto svědectví je pro mnohé z vás až příliš emotivní. Ale není zrovna toto, co se od maminek očekává?
Cit, láska, vřelost, pohlazení, přijetí, milosrdenství, odpuštění, objetí, starostlivá péče, pevná ruka i očekávání. A právě očekávání je nová výzva, jsou to otevřené dveře, je to povzbuzení a je to nová naděje. Odjížděla jsem s pokojem v srdci a s nadějí, že se blýská na lepší časy. Pojďme všechny mamky nebýt krkem, co ovládá mužovu hlavu, ale staňme se konečně již srdcem našich rodin.
Marcela Topolovská
