Když jsem se před více jak deseti lety začala seznamovat s prostředím církve, hloubkou a způsoby, jakými lze víru v Boha prožívat, byly mi moc blízké večery, kdy se kostel (tenkrát ještě ten jezuitský v Brně, kde jsem studovala vysokou školu) ponořil do šera a jeho vnitřní prostor osvětlovalo pouze několik málo svíček. Člověka v tu chvíli obklopilo tajemné přítmí, které ale bylo přívětivé a přinášelo pocit bezpečí. Klid a ticho pak vybízely k adoraci a každý, kdo přišel, rád pokleknul do lavice a nechal se Světlem obklopit, naplnit…
Právě na Moravě jsem takové večery, které většinou svým zpěvem doprovázela studentská schola, zažila poprvé. Byly pro mě povzbuzením na cestě studentskými dny, které byly často radostné, ale někdy i náročné. Z kostela jsem vždy odcházela s úsměvem na tváři, ale co bylo důležitější – s úsměvem uvnitř v srdci, který mi prozářil nejen cestu domů ale i několik nadcházejících dní a ubezpečil mě o tom, že v životě nejsem sama…
Uplynulo pár let, v Brně teď už nepobývám, ale krásné vzpomínky na vše, co jsem tam zažila, nevybledly. O to větší radost mi udělal nápad, který ve Výbuchu vzniknul v roce 2014 – a to – uspořádat večer chval v našem farním kostele v Brodě. Po týdnech poměrně intenzivního zkoušení se prvotní myšlenka stala realitou a moje niterné vzpomínky ze studentských let opět ožily. Tentokrát jsem však neseděla v lavici, ale stála spolu s ostatními členy skupiny v boční kapli. Onen večer přišlo do kostela několik lidí, mnozí možná s otázkou, co je tam vlastně čeká. 🙂
Prostor pro modlitbu, díkůvzdání, prosby vyřčené i nevyřčené, možnost zastavit se v běhu dní a třeba se i nahlas připojit k chvalozpěvu. Adoraci jsme se snažili podpořit, zároveň však nikoho nerušit během setkání se s Pánem a při přebývání v Jeho těsné blízkosti.
Být takového večera součástí bylo pro mě i ostatní z hudebního doprovodu výjimečné, i když za sebe musím říct, že často převládala lehká nervozita a neschopnost najít v notách zrovna tu písničku, která měla v nacházejících okamžicích zaznít. 🙂 Věřím ale, že Bůh naše nedostatky dokáže proměnit k dobrému a večer tak byl pro ty, kteří jej zažili, povzbuzením.
Za půl roku se vše opakovalo a pomalu se začala rodit nová tradice. Večery chval také získaly ustálenější podobu a staly se místem, kde se může každý ztišit, aby slyšel před vystavenou Nejsvětější svátostí Jeho hlas. Písně, doufáme, atmosféru oněch okamžiků doplňují a mohou pomoci vyjádřit, co člověk v danou chvíli, ale i během všedních dní prožívá, nad čím přemýšlí.
Pokud je vám taková představa blízká a chtěli byste se spolu s námi „nechat dotknout“, na jaře k tomu bude další příležitost. V dubnu vás moc rádi uvidíme při již dvanáctém večeru chval (pro aktuální informace sledujte nástěnku nebo web farnosti 🙂 ).
Za Výbuch napsala Radka Čapková
