Když jsme s dětmi, které letos přijmou Krista poprvé ve svátosti Eucharistie byli v sobotu dopoledne na faře u jejich první svátosti smíření, zmínil se pan vikář Oldřich Kučera, že po zpovídání bude odjíždět do jedné obce dobrovolným hasičům žehnat hasičskou techniku, a že by s sebou rád vzal ostatky svatého Floriána, které jsou v našem kostele vzácně uloženy, protože v Havlíčkově Brodě patříme jen k pouhým 5 kostelům v České republice, kde se ostatky svatého Floriána s úctou uchovávají.
Zádrhel byl ale v tom, že nebyly k dispozici žádné klíče k otevření relikviáře, a nebyl žádný časový prostor požádat o pomoc profesionálního zámečníka. Symbolické tedy bylo, že jako hasič jsem oslovil kolegy z řad hasičů místní profesionální jednotky, jestli by nemohli pomoct oni. Ani s pomocí zkušeného hasiče, který už jistě otevřel s pomocí zámečnických šperháků nejedny zabouchnuté dveře a zámky, protože i toto bývá častou náplní výjezdů profesionálních hasičů lidem v nebezpečí, kdy není čas čekat na zámečníky, se to zpočátku nedařilo a ve chvíli, kdy už jsme si říkali, že to vzdáme, se zámek najednou otevřel.
Tak si myslím, že svatý Florián tímto chtěl dát najevo, že je naprosto právem uctíván jako patron hasičů. A toto symbolické pouto vyjádřil tím, že vystoupil z našeho relikviáře ve chvíli, kdy měly jeho ostatky být při žehnání hasičské techniky, a že to byli právě hasiči, kteří po mnoha a mnoha letech otevřeli jeho relikviář v našem kostele.
K naší společné radosti pak otec vikář se schránkou s relikvií svatého Floriána přišel i mezi nás s dětmi, aby nám na jeho přímluvu udělil zvláštní požehnání.
Svatý Florián je mezi námi v kostele každý den, ale toto bylo zcela zvláštní a mimořádné setkání. Proto věřím, že nám tímto chtěl připomenout, abychom na něho nezapomínali a svěřovali pod jeho ochranu své domovy i ten domov farní, a abychom děkovali za ty, kteří pro nás nasazují své životy a zdraví v hasičské službě.
Svatý Floriáne, oroduj za nás a žehnej těm, kdo pod tvou ochranou slouží jako hasiči.
