Při procházce kolem zříceniny hradu Orlík u Humpolce se mi před Květnou nedělí „díky“ kůrovcem sežranému kusu lesa naskytl pohled na hrad v pozadí Kristova kříže.
A jak tam tak stojím, dívám se skrze Krista nejen na tu lesní kalamitu, ale i na současnou pandemii koronaviru a zaniklé slávy předešlých věků rozpadlých hradů a našich novodobých jistot jinýma očima.
Tak nějak víc začínám chápat, že zatímco se všechno mění, v Kristu je skutečná jistota, která nikdy nepomine – v životě ani ve smrti, v čase hojnosti i v nedostatku. A že budeme-li se na vše dívat skrze Kristův kříž a vzkříšení, promění se i to zlé v něco dobré, jako třeba ten pohled na hrad, který byl schován v lese a najednou je vidět.
A tak děkuji Pánu Bohu, že nám občas i něco bere a mění, protože teprve díky tomu začínáme opravdu vidět něco nového, a to co je podstatné.
Požehnané Velikonoce uprostřed vašich rodin a blízkých, protože rodina je přece malá církev.
jáhen Petr Trefil
