Při dnešní procházce kolem rybníka Cihláře v Havlíčkově Brodě jsem si všiml, že my lidé máme s okolní přírodou společného více, než se nám na první pohled zdá. Nevím už sice kde, ale jednou jsem slyšel nebo četl, že příroda je jako živé Boží slovo, kterým k nám mluví Bůh. Dneska jsem v tom slově porozuměl dvěma věcem, o které bych se s vámi rád podělil.

První, co jsem si uvědomil, bylo, že ve stromech máme my lidé jakoby vtisknutý svůj obraz, podobně jako my lidé jsme jistým způsobem obrazem Božím. S trochou nadsázky si dovolím říct, že stromy jsou jako my lidé. Stromy potřebují společenství, protože když přijde silný vítr a mohou se opřít v korunách stromů jeden o druhý, nezlomí se, kdežto solitérní stromy na planině větší nápor zpravidla nevydrží. Nedávno jsem četl zajímavý článek o tom, že les jako celek tvoří ucelený propojený živý organismus, že kořenovým systémem stromy pomáhají vyživovat jeden druhý, a že nedostatek jednoho se přenáší i k ostatním.  Taky víme, že statnější stromy chrání ty menší svým stínem před žárem slunce, aby neuschly a svými kořeny zadržují více vláhy i pro ty, které nemají tak rozvětvené kořeny. A naopak ty menší a dokonce i ty plevelnaté, co rostou na okraji lesa, tvoří jakousi přirozenou ochrannou hráz před okolním a nepříznivými vlivy. A přesně totéž – SPOLEČENSTVÍ – potřebujeme i my lidé. Potřebujeme být napojeni do živého organismu farní rodiny – církve, abychom se mohli opřít jeden o druhého, a abychom mohli vyživovat ty, kteří možná nejsou svou vírou tak hluboko zakořenění. A máme si být vědomi toho, že ani ti silní ve víře se neobejdou bez těch menších, co jsou možná jakoby na okraji, protože díky nim jsme jakoby více srostlí s okolím.

Druhou věc, kterou jsem dnes z Božího slova přírody pochopil, je to, co vidíme na vodní hladině, po které plave kachna, za kterou zůstává doširoka se rozbíhající vějíř zčeřené hladiny. Uvědomil jsem si, že přesně stejné je to s naším životem. Cokoli uděláme (dobré i zlé), nikdy nezůstane jen tak, protože celé naše bytí – každý skutek nebo slovo – se doširoka rozbíhá hladinou života a zasahuje a vzájemně se prostupuje s činy a slovy našich bližních.

Příroda je otevřená kniha Božího slova. Nevěříte? Zkuste se v ní začíst a budete žasnout.

Petr Trefil