Setkání virtuálních přátel

Marie z Českých Budějovic, Marie od Domažlic nebo Hanka z Havířova? Která to má do Havlíčkova Brodu největší kus cesty? Ani jedna z nich nelituje námahy a času a vydává se v sobotu 5. června 2021 na setkání, které se koná v naší havlíčkobrodské farnosti. A nejen ony. Přijíždějí lidé z Chrudimi, ze Žamberka, z Hlinska, z Polné, z Chotěboře i od Jičína. Všichni se scházejí v pravé poledne v kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde je již očekávají místní farníci.

„Naposledy vás oslovuji virtuální přátelé, neboť právě teď se stáváte přáteli reálnými,“ vítá P. Petr na začátku mše svaté všechny v zaplněném kostele. Slavíme mši svatou a trochu zvědavě přitom pokukujeme po ostatních. Ano, jsou to tváře, které dobře známe, ačkoliv jsme se nikdy neviděli. Známe se ze streamovaných modliteb, které probíhaly na podzim, v adventu i v postní době na Youtube kanálu Don Pietro.

Náš kaplan P. Petr Soukal nabídnul tehdy v době koronavirové, kdy byly zavřeny kostely a nemohly se konat bohoslužby, že se s námi ve farnosti bude modlit skrze počítač. Byla to krásná příležitost, kterou mnozí využili a každý den v 19 hodin usedali doma ke svým počítačům. Brzy se to „rozkřiklo“ a k modlitbě se začali připojovat nejen další známí a příbuzní, ale i úplně cizí lidé zdaleka i zblízka. Strávili jsme takto mnoho dní a postupně se začali sbližovat, až jsme zatoužili uvidět se doopravdy „na živo“.

Hosté, kteří k nám zavítali, jsou v Havlíčkově Brodě většinou poprvé a prohlížejí si náš kostel, z něhož sledovali také streamované nedělní mše svaté. Snad se jim zdá ještě krásnější, než na obrazovce počítače. Místní havlíčkobrodští farníci je srdečně zvou na faru ke společnému obědu a v duchu počítají, zda bude stačit ten obrovský hrnec polévky a 70 usmažených řízků…

Oběd probíhá na farní zahradě za pěkného počasí a ve skvělé náladě všech. Je nás celkem asi 50. Mladí i starší, hubení i tlustší, zblízka i zdaleka. K tomu asi 10 dětí ve všech věkových kategoriích. Všichni usměvaví a vstřícní, moc milí lidé. Spojuje nás totiž jeden Pán a jedna víra. Po kávě si společně sedáme do kruhu a každý může ostatním sdělit, co má na srdci. Jak se seznámil s P. Petrem a jak objevil streamované modlitby. Někdo říká: „S Petrem jsem se seznámil tak, že jsem přišel do porodnice a sestřička mi přinesla takové ubrečené  černovlasé dítě. Řekl jsem – cože? Tohle není náš Péťa. Tak odběhla a přinesla jiné novorozeně. A to byl on. J“ Je to Petrův tatínek a maminka se směje. Jsme moc rádi, že mezi nás Petrovi rodiče také přijeli.

Zaznívají krásná svědectví a slova plná díků od místních i přespolních. Všichni jsme vděčni P. Petrovi a hlavně Pánu Bohu. Uvědomujeme si, že i když se nám někdy zdá, že nám Pán Bůh něco bere, s překvapením zjišťujeme, že od Něj vzápětí dostáváme něco jiného, ještě hezčího.

Pak se všichni přátelé vypraví ještě jednou do kostela, aby si ho pořádně prohlédli a trochu se i zchladili, protože počasí nám přeje a sluníčko svítí ostošest. Prohlídka je završena výstupem na kostelní věž a všichni jsou odměněni krásným výhledem na město. Potom už se někteří loučí, neboť pospíchají, aby jim neujel poslední vlak a dostali se domů. Vytrvalci se sesednou ve farní knihovně a za zpěvu písní vydrží až do odchodu P. Petra na večerní mši svatou v 18 hodin. Srdečně se loučíme a uklízíme faru.

Odcházíme domů s krásným pocitem hezky prožitého dne. S některými (ještě nedávno virtuálními) přáteli nás pojí opravdové pouto. Chtěli bychom se zase někdy vidět. Vyměňujeme si telefonní čísla a domlouváme si soukromě další setkání. Jsme šťastní, že se v Havlíčkově Brodě všem líbilo. Jsme obohaceni navzájem a budeme na sebe určitě pamatovat také ve svých modlitbách. Díky Bohu za toto milé setkání.

Marta Růžková