Dominanta Havlíčkova Brodu, kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně raně gotickou stavbou ze 13. století. Na nynějším místě tehdy stál kostel Panny Marie, který byl od roku 1314 pod správou Řádu německých rytířů, jak dosvědčuje listina Rajmunda z Lichtenburka ze 13. října 1314. Jeho tehdejší podoba známa není. Původně raně gotické jednolodí bylo v druhé polovině 14. století přestavěno na dvoulodní halu. Z této doby se dochoval vstupní portál.

Řádu patřil kostel až do roku 1422, kdy bylo město husitským vojskem Žižkovým dobyto, obyvatelé povražděni, domy vypleněny a kostel zbořen. Z nejstarší stavby z konce 13. století se zachovala pouze čtvercová předsíň na severní straně, sklenutá jedním polem křížové žebrové klenby a dolní část věže s mohutným sedlovým portálem v severní stěně lodi. Ve věži se dochovala štíhlá gotická okna ze 13. století v prvních dvou patrech a slepá gotická okna ze 14. století ve třetím patře. Vše ostatní je z dob pozdějších.

Kdy byl chrám znovu dostavěn známo není. Nejstarší známá zpráva o obnoveném kostele je až z roku 1570 v listině nalezené při opravě věžní báně v roce 1839. Dostavbu věže tehdy financoval František hrabě z Thurnu a na Lipnici a řídil Václav Albinus, toho času děkan německobrodský. V roce 1613 byla věž nově zastřešena a při další úpravě roku 1712 byla na jehlancové střeše vztyčena lucerna s cibulovitou vížkou a orlem na vrcholu. Od té doby se věž tyčí do výšky 51 metrů.

Chrám byl ve 30. letech 15. století v držení utrakvistické (kališnické) církve. Obnoven byl jako dvoulodní hala, zřícené klenutí nebylo uzavřeno klenbou, ale trámovým stropem. Zaklenut byl až během přestavby v letech 1633-1637 valenou klenbou. Ta snížila celou chrámovou prostoru a raně gotické zlomky kružeb a ostění zůstaly viditelné pouze v půdním prostoru. Při přestavbě byly také zbořeny sloupy oddělující jednotlivé lodě a kostel přestavěn na jednolodní. Pozorné oko však může fragmenty původních kleneb spatřit v chrámových zdech dodnes.

Vzhled kostela byl dovršen za děkana Jana Víta Seidla, který chrám na počátku 18. století zrekonstruoval podle představ tehdejšího slohu. Na severní straně směrem k faře byly přistavěny boční kaple. V letech 1707-1709 byla vystavěna sakristie a dvě kaple v presbytáři. Vybudována byla také kupole nad presbytářem s freskami J. J. Stevense ze Steinfelsu a původní pozdně renesanční prostor tak získal svou nynější barokní podobu.

Od té doby už se kostel Nanebevzetí Panny Marie stavebně neměnil. V roce 1911 byla po veliké vichřici snesena a vyměněna kupole, kterou poničil vítr.

Od roku 1958 je kostel Nanebevzetí Panny Marie chráněn jako kulturní památka České republiky. V 80. letech byl kostel znovu omítnut a v roce 1985 prostor chrámu doplnila železná mříž. Návrh na motivy verše písma – “Ego sum vitis – vos palmites / Já jsem kmen – vy ratolesti” zhotovil P. Václav Hartman, kněz a děkan v Hronově. Uměleckou práci kovářskou pak provedl kovář Jiří Němeček z Velkého Dřevíče a na tomto díle pracoval po tři a půl roku.

Posledním velkým zásahem do prostor kostela pak byla výměna lavic, která proběhla v roce 1998.

Oltáře

Hlavní oltář byl vyroben v druhé polovině 17. století, v době návratu české zeměke katolictví. Jeho nejčistším projevem byla úcta k Panně Marii a svatým ochráncům Českého království. Připomeňme si jen množství mariánských poutních míst od venkovských kaplí až po Starou Boleslav a Svatou horu, anebo jako nikdy předtím živý kult sv. Václava a o něco později sv. Jana Nepomuckého, jak je dokládají nesčetné obrazy a sochy po celé zemi.

Také brodský hlavní oltář, dokončený roku 1661, je oslavou Panny Marie a českých světců, oslavou katolické víry po letech náboženských bojů. Osu oltáře tvoří trojí zobrazení Panny Marie. Hned nad svatostánkem je v šestiboké skříňce soška Matky Boží, nad ní monogram P. Marie spojující sošku Madony s obrazem Nanebevzetí. Jakoby pokračováním a vyvrcholením scény z obrazu je ovál s reliéfem Nebeské Korunovace. Na samém vrcholu této mariánské vertikály, na pilíři s nápisem Quis ut Deus /Kdo jako Bůh/, stojí bojovník Boží, archanděl Michael.

Oltář je také působivou galerií soch, celkem jich je, nepočítáme-li reliéf, šestnáct. Vlevo vedle skříňky s Madonou je sv. Josef s malým Ježíškem, vpravo sv. Jáchym s dítětem Marií. Dominantní postavy po boku oltářního obrazu jsou sv. Petr a sv. Pavel – dva pilíře církve. Zatímco oni představují univerzální církev, místo v horní části patří českému nebi. Na bocích stojí sv. Václav a sv. Vít a blíže k reliéfu korunovace sv. Vojtěch a sv. Prokop. Kompozici oltáře uzavírá motiv neobyčejně časový. Doba, kdy byl vytvořen, byla dobou několika morových epidemií a církev hledala v úzkostné naději přímluvu u “morových světců”. Proto v nejvyšší části oltáře najdeme sv. Šebestiána a sv. Rocha, dva ochránce před morem. Nad nimi už je jen archanděl Michael bojující s ještě horším morem, morem duchovním – s ďáblem nevěry a falešné víry.

Celý oltář je vysoký 17 metrů. Autory obrazu ani řezeb a soch neznáme. Snad je v tom i Boží záměr, abychom je neobdivovali jako umělecký výtvor geniálně nadaného jednotlivce, ale abychom je vnímali jako živý výraz myšlení, cítění a víry našich předků i dnes mezi námi duchovně přítomných.

V chrámu Nanebevzetí panny Marie se nachází i dalších osm oltářů bočních. Čtyři jsou v presbytáři, dva z nich v samostatných kaplích, čtyři pak v chrámové lodi a i zde mají dva svou vlastní kapli.

Výsadní místo mezi nimi zaujímá oltář v kapli sv. Ondřeje vlevo od hlavního oltáře. Svatému Ondřeji byla v Německém Brodě prokazována úcta jako prvnímu ochránci města. Proto jeho socha stojí i u Mariánského sloupu na náměstí. Svou úctu si vysloužil tím, že na sv. Ondřeje, 30. listopadu (1649 či 1681) skončila v Brodě morová epidemie. U jeho oltáře byly pak každoročně v tento den slouženy děkovné mše. Součástí oltáře je socha ležící světice. Představuje sv. Rozálii, jejíž legenda je podobná té brodské “svatoondřejské”: v den přenesení jejích ostatků do palermského dómu skončila v Palermu morová nákaza. Význam oltáře ještě zdůrazňuje zlacený latinský nápis Altare privilegiatorum, čili Oltář se zvláštní výsadou.

Vpravo za hlavním oltářem je kaple sv. Mikuláše. V městě s trhem na důležité obchodní cestě byla úcta k patronu obchodníků obzvlášť veliká. Krásu oltáře zvýrazňuje líbezná socha Immakulaty – Neposkvrněného početí Panny Marie, jež byla uctívána především v 17. a 18. století. Právě ji naši předkové vyzdvihli na sloup uprostřed náměstí.

Další kaple, prostornější, je zbudována uprostřed severní stěny v chrámové lodi. Je zasvěcena sv. Barboře a oltářní obraz představuje uvítání sv. Barbory v nebi. Namaloval ho F. J. Stamic, malíř z proslulého brodského muzikantského rodu.

Méně nápadná je kaple sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriana a 14 svatých pomocníků z roku 1708. Téměř ji ani jako kapli nevnímáme, poněvadž se jí prochází do předsíně k sakristii. Před obrazem sv. Jana se zde konaly svatojánské pobožnosti a skříňka s ostatky sv. Floriana, druhého ochránce Německého Brodu, byla odtud v den jeho svátku v slavném průvodu nesena k světcově soše u Mariánského sloupu. Zde se konala pobožnost s prosbami o ochranu před ohněm. Kaple sv. Jana má ještě jednu pozoruhodnost, oválné obrazy čtrnácti svatých přímluvců. Na prvním místě mezi nimi je sv. Václav, dále pak sv. Kateřina, sv. Barbora, sv. Kryštof a další.

V levém rohu presbytáře stojí oltář sv. Antonína z Padovy a v pravém oltář sv. Františka z Pauly, zakladatele řádu nejmenších bratří – paulánů. Oba jsou františkáni, oba u prostého lidu oblíbení světci, uctívaní též jako ochránci před morem. Jakou úzkost a hrůzu musely v Brodě vzbuzovat morové epidemie, když už pokolikáté jsme při oltářích svědky vzývání “morových” svatých. Oltář sv. Antonína z Padovy také obsahuje obraz anděla strážného, namalovaný malířem Karlem Škrétou.

Poslední dva oltáře stojí v průčelních rozích chrámové lodi. Vlevo oltář sv. Ignáce a vpravo oltář sv. Josefa. U sv. Ignáce najdeme pod obrazem v honosném barokním, či spíše už rokokovém rámu nevelký temný obraz Panny Marie se spícím Ježíškem. Pochází z roku 1641 a na konci třicetileté války ho poškodili Švédové. Poutavě o tom vypráví stará brodská pověst. Tomuto oltáři se také říká mariánský. Oltář sv. Josefa na protější straně je stejně bohatě zdobený. Je doplněn obrazem sv. Salvátora, ikonou Černé Matky Boží Czenstochovské a klečícími sochami sv. Vojtěcha a sv. Václava.

Zamyslíme-li se nad symbolikou oltářů, jejich obrazů a soch, vyvstane před námi život našeho města v 17. a 18. století. Na jedné straně krása a vznešenost liturgie, hudby, barokního umění, nesčetných svátků a obyčejů církevního roku, a na druhé straně strach a bída lidí stíhaných pohromami a nemocemi, ne jen chudých, ale všech bez rozdílu. Kam z toho ubohého a nešťastného světa? V tom spočívá tajemství dramatu barokní doby a barokní kultury. I s ním se můžete setkat v našem chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Zajímavosti děkanského chrámu

• Po levé straně chrámu je v zadní části kaple sv. Barbory. Byla postavena roku 1656 jako rodové pohřebiště královského rychtáře, rytíře z Loewenfelsu. Obraz světice nad oltářem kaple je dílem malíře Josefa Stamice, bratra skladatele Jana Václava Stamice.
• Křtitelnice je odlita ve tvaru zvonu a pochází z doby renesance. Zvláštností je, že nápis /ačkoliv latinský/ není psán římským písmem, ale písmem gotickým německého stylu. Na dřevěném poklopu stojí soška sv. Jana Křtitele.
• Jako si bez kříže nelze představit život křesťana, tak nemůže být bez kříže žádný kostel. Ten brodský kříž s ukřižovaným Kristem je zavěšen na pilíři mezi kaplí sv. Barbory a sv. Jana a pro kostel ho zakoupily německobrodské paní roku 1709.
• Druhou kaplí na severní straně je kaple sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriana a 14 svatých pomocníků z roku 1708.
• Z vnitřního zařízení stojí za pozornost i cenná kazatelna s vynikající řezbářskou prací pozdního baroka – reliéfem zázračného rybolovu. Pořízena byla za děkana Schaffera někdy okolo roku 1740. Na jejím vrcholu pod paprsky Božího oka sedí anděl s deskami desatera. Pod baldachýnem je v podobě holubice zpodobněn Duch svatý a v rozích kazatelny postavy čtyř apoštolů – nahoře sv. Matouš a sv. Marek, dole sv. Lukáš a sv. Jan s nápisem na knize IN PRINCIPIO ERAT VERBUM (Na počátku bylo slovo)
• Z téže doby je i kaple svatého Ondřeje, nacházející se po levé straně hlavního oltáře. Zde je pohřben děkan Ondřej Schaffer, za jehož působení byl chrám ozdoben dvojicí cenných barokních oltářů po obou stranách chrámu.
• Kaple svatého Mikuláše je po pravé straně hlavního oltáře. Zde bylo pohřebiště utrakvistických duchovních správců chrámu.
• Literátská kruchta je nesena na toskánských sloupech. Poprsník zdobí staré fresky rostlinných motivů. Nachází se zde malé varhany, které si pořídilo literátské bratrstvo /měšťanský zpěvácký sbor/ v roce 1720 a které tam stojí nefunkční dodnes.
• Na hlavním kůru se nachází varhany vyrobené v Bavorsku v druhé polovině 19. století. Ty původní, české, z roku 1641 se nedochovaly.
• Renesanční fresky zdobící poprsník jsou ze stejné doby jako ty na literátské kruchtě. V té době odmítají kališníci kult svatých, proto zde není vyobrazena sv. Cecílie, jako patronka hudebníků, jak by se nechalo čekat, ale starozákonní David.
• Vycházíme-li zpět hlavním vchodem, v chrámové předsíni přecházíme záklopní kámen stamicovské hrobky. Jan Václav Stamic, slavný hudební skladatel a brodský rodák, byl synem Antonína Stamice, ředitele kůru. Měděné latinskočeské epitafum děkana Antonína Stamice je umístěno zevně chrámu po levé straně průčelí.