Z historie kostela svaté Kateřiny

Kostel svaté Kateřiny údajně pochází ze 13. století. První písemné zmínky ale najdeme až v roce 1319, kdy biskupové na žádost Lva Puchinera udělili odpustky ke kostelu a špitálu sv. Kateřiny v Německém Brodě. Dle zasvěcení byl založen zřejmě jako hornický a postaven u jediného mostu přes Sázavu. Spolu s kostelem stál za hradbami města špitál založený řádem Německých křižovníků okolo roku 1256 a historie obou jsou tak spolu nerozlučně spjaty.

Dalo by se říci, že z brodských památek byli kostel i špitál zasaženy největším množstvím různých pohrom a neštěstí, nahrávalo tomu i jejich umístění blízko řeky.

Stejně jako ostatní kostely, byl i tento v roce 1422 úplně rozbořen husitskými vojsky. Město tehdy zůstalo celých 7 let pustým, než se začalo probírat z úpadku.

Zásluhou četných darů a odkazů byl špitál i kostel obnoven a po následující léta se majetek Špitálu rozrostl o rozsáhlé pozemky rozkládající se od toku Šlapanky až k pozemkům termesifským skládající se z četných rolí, luk, lesa a několika málo chmelnic. Říkalo se jim tehdy souhrnně “Špitálsko” nebo “Na Špitálsku”. Mimo to měl špitál v držení mlýn, část řeky, stav a také sedm masných krámů, které pronajímal za určité roční nájemné. Do špitálu byli přijímáni především měšťané chudí, ale i zámožnější. Ti však si zajišťovali zaopatření za nějaký plat a často i odkazem ve svém “kšaftu”. Méně byli přijímáni i lidé přespolní a žebráci.

V roce 1635 rozvodněná Sázava podle očitých svědků rozlomila velký dřevěný most u kostela na čtyři části a tři z nich odnesla. Jeden kus uvízl u Panských luk a nahromadilo se u něj takové množství ledových ker, že ještě nějaký čas po velké vodě po nich lidé sem i tam chodili.

Asi o půl čtvrté ráno 6. dubna 1636 vypukl ve špitálním chlévě požár, který se brzy rozšířil a do základů vyhořel jak špitál a kostel, tak i čtyři sousední domy. Příčinou ohně byla zapálená tříska, kterou si ve chlévě chtěla posvítit žena špitálního správce. Dvě léta na to dovršila dílo zkázy velká povodeň.

Zásluhou mnohých dobrodinců mohl být špitál brzy obnoven a již v roce 1642 byl společným úsilím měšťanstva znovu vystavěn. Avšak netrvalo dlouho a areál byl opět zničen. V roce 1662 bylo město postiženo rozsáhlým požárem, který vypukl na hlavním náměstí v Klosovském domě (dnes č. p. 168; sídlo České spořitelny). Ten nejprve pozřel domy na východní straně náměstí a Dolní ulice. Ohnivý živel přeskočil i na špitál a obecní mlýn a vrátil se po západní straně Dolní ulice na náměstí, kde ještě stihl zničit jižní frontu domů včetně radnice. Požáru tehdy padla za oběť více než třetina města.

Půl století poté čekala na špitál další pohroma. V roce 1714 se po ohromné průtrži mračen na žďárském a polenském panství protrhalo několik rybníků, do města se přivalily spousty vod a rozbořili celý špitálský komplex, takže ze špitálních budov zbyly pouhé sutiny. V Německém Brodě tehdy přišlo o život přes 60 lidí, bylo zbořeno 90 domů, hlavní most, pět mlýnů a soukenická barevna. Příval také odnesl od kostela sv. Kateřiny celou zvonici. Jeden ze zvonů se našel až v Okrouhlici.

Po těchto zkušenostech rozhodla se obec přeložit hospodářská stavení špitálského dvorce na bezpečnější místo na druhé straně řeky. Dnes by se nacházely v prostoru současného sídla hasičského záchranného sboru v Žižkově ulici. Obytná stavení byla obnovena na původním místě a kostel znovu vystavěn v letech 1727-1728.

V letech 1852-1854 byl postaven nový kamenný most místo původního dřevěného. Obytné budovy špitálu byly v roce 1912 zbořeny a na jejich místě vybudován parčík. V něm byl 1. října 1933 odhalen pomník T. G. Masaryka vytvořený akademickým sochařem Janem Štursou. Za války byl Němci odstraněn a znovu do prostoru města umístěn až v roce 1991 před budovou v té době okresního úřadu (bývalého augustiniánského kláštera).

Stavebně se kostel naposledy změnil v roce 1953. Během oprav byl šindel nahrazen prejzy a posílen krov. Také v exteriéru a části interiéru dostal nové cementové omítky.

Interiér kostela

Kostel má gotické základy a do současnosti se zachoval v barokní podobě s vnější pseudorománskou úpravou. Vystavěn byl jako jednolodní s trojboce ukončeným presbytářem a sakristií na východní straně. Prostor kostela je sklenutý valenou klenbou. Kůr je podepřen dvěma toskánskými sloupy a nese varhanní skříň.

Hlavní oltář je raně barokní, pravděpodobně vzniknul po požáru v roce 1662. Obraz svaté Kateřiny Alexandrijské je pozdější, z 2. poloviny 18. století. Nachází se mezi sochami svatého Šebestiána a sv. Rocha. V nástavci oltáře je obraz sv. Alžběty.

Ve věži se nachází zvon s reliéfy na obrubě, druhý menší zvon pak je ve vrcholu věže. Kromě toho je vybavena také hodinovým strojem.

V současnosti farnost kostel svaté Kateřiny liturgicky využívá jednou týdně vždy ve středu v 16.00, kdy je sloužena mše za nemocné, osoby s postižením, umírající, za
zdravotníky a ty, kteří o ně pečují a za hospic v Havlíčkově Brodě. Od 1. prosince 2017 je vyhlášena veřejná sbírka na opravu kostela. Pokud byste se rozhodli přispět, můžete tak učinit na transparentní účet 270 130 5762/2010, více informací o sbírce i plánovaných opravách naleznete na webových stránkách spolku Epigram, který usiluje o obnovu této památky.